Valdis Zatlers, prezident, který má optimismus v popisu práce

27.09.2010. 17:02

Nestane se vám často, abyste litovali hlavu státu. Já jsem se při tomto pocitu přistihl, když jsem hovořil s lotyšským prezidentem Valdisem Zatlersem o tom, čím jeho země prošla za poslední dva roky a co ji ještě čeká. 

Ekonomická krize na Lotyšsko totiž dolehla před téměř dvěma lety dosti drsně a tak teď každé pozitivní číslo, ať je to nepatrný růst vývozu, nebo nepatrný pokles nezaměstnanost, Lotyši téměř oslavují. Tedy oslavovali by asi nejspíš svým oblíbeným sborovým zpěvem, kdyby nebyli spíš seversky odměření a kdyby za sebou neměli právě to těžké období.

Prezident takto postižené země má v popisu práce být optimistou, i když za měsíc čekají jeho zemi volby, které zřejmě vyhraje populistická strana, zastupující navíc zájmy ruskojazyčné menšiny. Naštěstí má Lotyšsko tradici koaličních vlád, takže krize nejspíš donutí Lotyše a Rusy konečně úzce spolupracovat.

„Nejdůležitější je vysvětlovat občanům, co a proč děláme,“ říkal prezident Zatlers jako základ strategie vlády, která s jednou výjimkou nečelila žádným sociálním protestům. Jako by si Lotyši uvědomili, že celá země si užívala na dluh. Zatnuli zuby a tvrdě pracují nebo hledají štěstí jinde.

Už před krizí byla míra emigrace za prací do jiných zemí Evropské unie vysoká a teď podle některých odhadů dokonce hrozí, že v dlouhodobém výhledu stát přijde o velkou část obyvatel v produktivním věku – a tím pádem i o další příjmy.

Lotyšští státní zaměstnanci, pokud zůstali v práci, tak přišli až o třetinu svého platu. Drasticky se seškrtal počet škol, nemocnic, policistů, vojáků.

Prezident vyprávěl, jak v jednom regionu vláda řešila, zda zavře základní školu nebo uměleckou školu, kde se děti učili hudbu, malovat a umělecká řemesla.

„Vláda to konzultovala s rodiči, jejichž drtivá většina řekla, že raději budou vozit dvacet či třicet kilometrů děti do školy, ale ať jim neberou uměleckou školu,“ popisoval prezident jen jeden z mnoha krizových příběhů, který je pro Čechy asi trochu nepochopitelný.

Na český státní sektor totiž vlna opravdových škrtů teprve dopadla, zatímco Lotyšsko a ostatně i další pobaltské státy se už nejspíše odrazily ode dna, byť velmi hlubokého. Prezident Zatlers během našeho rozhovoru několikrát zdůraznil, že ze slíbené půjčky od Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie země vyčerpala jen třetinu a možná další peníze ani potřebovat nebude.

V této souvislosti je tak trochu stydno za české politiky, které nejprve nabídli Lotyšsku půjčku, aby ji potom ale sami zpochybnili. Lotyši to přecházejí zdvořilým mlčením s tím, že oceňují i jen přátelské gesto.

Jediné číslo, které zatím nevypadá v Lotyšsku dobře, jsou zahraniční investice. I proto lotyšští politici jezdí po Evropě a lákají investory do země, která má výbornou čokoládu, nekonečné lesy, krásná jezera a jednu hydroelektrárnu, která pokryje sedmdesát procent spotřeby tamní elektrické energie.

I já bych měl bych jeden tip pro české investory - a to v turistice. Na východě, v Latgalsku kolem města Rezekne, u hranic s Ruskem jsou krásná jezera obklopená lesy a loukami. Cesta z Rigy tam sice trvá tři hodiny autem, ale ten klid a hutná domácí strava tamních restaurací za to stojí.

Češi by tam určitě chtěli jezdit na kole, je to jen lehce zvlněná rovina. Cyklostezky tam nemají, hotelů jen pár a místní malé, kdysi vojenské letiště také docela zahálí 

02.09.2010, Radio Česko