Rižané tvrdí: U nás stál první ozdobený strom

02.01.2007. 14:43
 

Nápis v osmi jazycích na osmiúhlé desce, usazené do dlažby na Radničním náměstí v historickém centru Rigy, informuje stručně, že na onom místě stál v roce 1510 první novoroční strom. Záznamy o předtím nevídaných krášlených stromech lze najít v kronikách vícera měst, Riga ale aspiruje na jedno prvenství. Písemná zmínka o zdejším vyzdobení stromu při oslavách zimních svátků je prozatím nejstarší.                   

Konkurenční teorie o "vynálezu" vánočního stromku Martinem Lutherem (1483-1546) postrádá přesnější vročení i lokalizaci a patří spíše do hájemství legend a mýtů. Německý církevní reformátor prý ozdobil a svícemi nasvítil uříznutý stromeček, aby po návratu z procházky po lese přiblížil dětem, jak krásně se odráží měsíční světlo na sněhem a ledem pokrytých větvích. "Rižská stopa" je konkrétnější. Na Radničním náměstí stojí od roku 2000 replika domu Černohlavců, původně gotické budovy, několikrát přestavované a nakonec zničené v závěru druhé světové války. V dobách členství Rigy v hanze, obchodním a politickém svazu severoněmeckých měst, měla budovu v pronájmu Velká gilda, což bylo společenství hanzovních kupců, většinou Němců. Pojmenování Černohlavci si vysloužili díky černým kloboukům, které nosili s odkazem na sv. Mořice, světce černé pleti a patrona německých obchodníků. Dům nedaleko radnice poskytoval přístřeší svobodným (tedy neženatým) obchodníkům a kapitánům námořních lodí. A právě oni při oslavách vánočních a novoročních svátků v roce 1510 údajně ozdobili papírovými květinami jedli a na závěr slavnosti strom vynesli na náměstí a zapálili. Dá se předpokládat, že mladí a svobodní muži inklinovali k bujaré zábavě a nevázaným veselicím. Za počátkem důstojné tradice ozdobeného a svítícího vánočního stromu lze tak hledat spíše než pokojné nábožné rozjímání snahu o neotřelé vyvrcholení oslavy, již doprovázela přání dobrého příštího a vysoko zdvižené džbány s pivem.                                                       

Nejedna zvyklost považovaná za součást křesťanského rituálu povstala z původního pohanského obyčeje. A tak ani hýřilové na rižském náměstí nevymysleli vlastně nic zbrusu nového, jen si tak trochu zakombinovali. Stále zelené rostliny byly od  pradávna symbolem znovuzrození. Na severu Evropy připevňovali lidé při velkých oslavách slunovratu kolem dveří a oken větve jehličnanů, aby jimi odehnali zlé duchy. V některých oblastech Evropy visely v jizbách v čase vánočním jehličnaté stromky od stropů špičkou dolů. Zdobení stromů lze zase vystopovat u Keltů, jejichž kněží, druidové, věšeli v zimních měsících jablka na holé duby. Pro křesťany pak červená jablka zdobící větve stromů symbolizovala příběh Adama a Evy. A nápad s ohněm? Rozjaření Černohlavci možná vědomě či nevědomě napodobili pohany, kteří zapalovali větve a stromy, aby tak za kruté zimy podpořili zesláblého boha slunce v sílení a růstu a dočkali se životadárného jara.

Hypotézu o vůbec prvním ustrojeném vánočním stromě v Rize vítají a také tak trochu hýčkají lotyšské cestovní kanceláře. I s vědomím toho, že Černohlavci byli povětšinou Němci. Podíl Němců na vzniku této vánoční tradice a jejím rozšíření po světě je nezpochybnitelný, kdežto prvenství Rigy už nelze hájit s takovou jistotou. Někteří "vánoční badatelé" totiž mají v rukávu trumf, který posouvá celou záležitost přinejmenším o rok zpět. Je jím mědirytina německého malíře Lukase Cranacha staršího, údajně z roku 1509, na níž je zobrazen stromek a na něm ozdoby.

Ať už Riga o prvenství přijde nebo ne, na pestrosti jejích vánočních trhů to jistě nic neubere. Tradici, za sovětské nadvlády potlačovanou a skomírající, město obnovilo zároveň s oslavami 800. výročí svého založení v roce 2001. Stánky, které obklopují vánoční stromy na několika náměstích, nabízejí výrobky lotyšských řemeslníků, především lněné ubrusy a prostírání, kožešinové čepice, vlněné svetry, rukavice a punčochy, dřevěné hračky, předměty z keramiky. Podle středověkého receptu praží trhovkyně mandle v oleji se směsí koření. Všude kolem voní svařené víno a grog, ale vánoční Rize nejlépe padne vůně horkých nápojů z Rižského balzámu, hořkosladkého bylinného likéru, jenž kdysi býval jednou z nejprodávanějších "meducín" v evropských lékárnách. Po bylinkách bývá hlad, ale nevadí, na trhu se dá zahnat specialitami lotyšské kuchyně – šedým hrachem se slaninou či vepřovými nožičkami s kyselým zelím a brambory. A na zapití je tu silné a vydatné pivo – Lotyši jsou na jeho kvalitu hrdi.

Zdeněk Matoušek


Haló noviny, 23.12.2006