Člověk ve městě je projekt evropského charakteru

22.08.2006. 13:59
 

V úterý 1. srpna byla v Galerii PATRO slavnostně otevřena výstava, uskutečněná v rámci projektu Evropa – Evropě. Je výsledkem spolupráce a kontaktů olomouckých výtvarných umělců s výtvarnou scénou Lotyšska, konkrétně s umělci z města Valmiera a tamní Galerií Laipa, vedené velmi iniciativní ředitelkou Gunou Kalnačovou.

Nejde o první kontakt Galerie PATRO s Pobaltím. Olomoucké výstavě předcházely úspěšné kontakty s Pobaltím již před třemi lety í výstava olomouckých výtvarníků v Lotyšsku. Projekt Evropa – Evropě je podporován Krajem Olomouc a těší se pozornosti celé umělecké Olomouce.

Expozice v Galerii Patro má dvě polohy: fotografickou a výtvarnou. Fotografická část výstavy je kolektivní a vytvořilo ji podle Levy Lejasmeijerové několik osobností: Gunda Balodeová, Didzis Grodzse, Mara Brašmaneová, Zanta Dzivizinska, Gratis Rozenfelds, Martinš Lablaiks, And Krauz a další. Obrazovou část vytvořil jediný umělec Ilgvars Zalāns. Zcela odlišné jména neslovanského původu jsou pro mediální zprostředkovatele natolik složitá, že při jejich deklinaci v textu může docházet k faux pas. Mělo by se na to v projektech Evropa – Evropě myslet a volit alespoň občas stylistické obraty, v nichž by se jména objevila v jejich nominativní podobě.

Lotyšští fotografové představují v Galerii PATRO rozsáhlou kolekci technicky pozoruhodných snímků s velmi širokou tematickou škálou. Znesnadňuje to návštěvníkovi sice postihnout jednotlivé autory, o to více se však nabízí pohled na okruhy zájmů, tedy předmět lotyšské fotografické tvorby. Ten směřuje k postižení sociálního klimatu, tedy člověka ve společnosti. Nejen pouze ve městě, ale v Lotyšsku vůbec. Není to svět nám neznámý. Proto byla většina snímků přijata s takovým porozuměním.   

Obrazy Ilgvarse Zalānse nesou nezastíraný rys kritičnosti vůči realitě, vůči životu a jeho fungování. Umělec jako by říkal: všechno je jiné, všechno se jenom nějak tváří, všechno je pouze nějak adjustováno a prezentováno. Odvaha umělce šla tak daleko, že některé (naštěstí pro srozumitelnost jeho díla zjevné paralely) souvislosti sám naznačil.

Organizátoři samotné vernisáže si nepochybně byli vědomi možných jazykových přehrad, jež by bránili vzájemnému porozumění. Výtečným způsobem je však odstranila ambasáda Lotyšské republiky v Praze, když spolu Anitou Upenienceovou, představitelkou valmierské kultury, galeristkou Gunou Kalnačaovou a několika umělci vyslala do Olomouce pracovnici své sekce pro kulturu, vzdělání a tisk Denisu Šelelyovou, jež se perfektně zhostila role vzdělané tlumočnice. K projevům lotyšských hostů nutno poznamenat, že všichni se ukázali být velmi vzdělaní, kultivovaní a prosti jakékoli formálnosti.

Setkání s lotyšskou výtvarnou kulturou proběhlo na vysoké úrovni a vytvořilo předpoklady pro další spolupráci. Měla by pokračovat, poněvadž se jeví jako mimořádně prospěšná.

Bohumír Kolář


www.olomouc.cz, 02.08.2006