Do Lotyšska nejen za hokejem (II.)

18.05.2006. 15:04

Ať je Aldaris největší a nejprodávanější lotyšské pivo, Césu nejsebevědomější a Várpa nejsvéráznější, ctitelé skutečně dobrého piva se zamilovali do Térvetes Alus, neboli Piva z Térvete. 

Malý, původně kolchozní pivovar založený v 60. letech v Kronauce u nedaleké obce Térvete, kde o autentickou chuť nepasterovaného piva pečuje sládková Anita Kráge, navštívil v roce 1996 i tehdejší český prezident Václav Havel.


Pivo z pivovaru Térvetes, který kdysi vznikl jako přidružená výroba kolchozu Térvete ve vesnici Kronauce, považují mnozí znalci za nejlepší v Lotyšsku.

Jako jediný mezi pivovary získal Térvetes Zelenou lžíci, ocenění pro potravinářské podniky, které k výrobě používají pouze lotyšské suroviny. Paní Anita Kráge s hrdostí ukázuje místnost s mikrobiálními filtry, kterými pivovar nahrazuje pasterizaci kvůli prodloužení trvanlivosti. "Máte štěstí, zrovna se chystá pravidelná dekontaminace, jinak bych vás k filtrům vůbec nepustila," říká sládková. Na můj dotaz v ruštině, zda je možné věřit tvrzení pracovníků ve výše zmíněném supermoderním pivovaru Césu, že své pivo nepasterizují, odpovídá lotyšsky slovem, jehož význam mi můj známý z Rigy přibližuje asi jako Prdlačka!


Naklíčený ječmen místní odrůdy Roland hodnotí Anita Kráge, sládková pivovaru Térvetes.

Térvetes vaří dva druhy světlého piva, což už samo ve srovnání s nabízenými patnácti značkami výše zmíněného pivovaru Césu může posílit důvěru. Térvetes Senču Alus (4,5 % obj.) je lehčí varianta světlého ležáku, která v sortimentu pivovaru hraje přibližně roli "desítky" u nás. Dobře chmelené svěží pivo, jehož chuť ale už z podstaty svého určení postrádá hlubší podtóny. Vhodné k utišení žízně, případně k jídlu. Skutečným reprezentantem pivovaru je Térvetes Alus (5,3 % obj.), zlatě zbarvený ležák plzeňského typu. První přivonění po nalití připomene obilné strniště v závěru léta. Kyselost ustupuje do pozadí před větší sladkostí, kterou ale příjemně koření výraznější chmelení. Chuťové buňky vnímají chléb a aromatické traviny. Jemný ocásek v doznívání evokuje odér venkovského šenku.

Na receptuře vaření piva v Térvete se podepsal nyní osmdesátiletý pivovarský odborník Kárlis Zálítis, jinak dlouholetý sládek pivovaru Bauskas v jiholotyšském městě Bauska. Za svůj příspěvek k rozkvětu lotyšského pivovarnictví převzal v roce 2001 Řád tří hvězd. Specifickou chuť moku z Térvete podle místních pivovarníků ovlivňuje vlastní slad z ječmene odrůdy Roland, který na svých polích pěstuje mateřský podnik pivovaru, a.s. Agrofirma Térvetes. Na webových stránkách, na nichž si ctitelé piva z celého světa vyměňují poznatky z ochutnávek, je k nalezení vyjádření lotyšského pivního fandy Ivanse na adresu Térvetes Alus: "Nejlepší pivo na světě! Přes pět procent naprostého ráje. Neblíží se tomu nic, co jsem zatím ochutnal." Ale nás může hřát, že své vyhrocené superlativy hned trochu obrušuje: "No dobrá, možná že jo, ale snad jen některá česká piva-"


Objekt restaurace u rekreačního centra řetězce Lido v Rize zdobí kopie větrného mlýna. V "alus pagrabs" neboli pivnici v suterénu se nachází první a zatím jediný minipivovar v Lotyšsku.

Částečný výčet velký-menší-ještě menší-nejmenší mezi lotyšskými pivovary lze uzavřít zmínkou o prvním a zatím jediném minipivovaru v této zemi. Ve sklepě restaurace u rozlehlého rekreačního centra nedaleko řeky Daugavy v Rize ho před šesti lety postavil největší lotyšský řetězec restaurací Lido. Žízniví tatínkové mohou své děti a maminky vyskákané na simulátorech a trenažérech nebo vybruslené na kluzišti pro "inlajnky" vzít na gáblík do největšího podniku sítě Lido, jehož budovu zdobí kopie větrného mlýnu v životní velikosti. No, budiž. Teď nás zajímá pivo. Lido točí ve svých podnicích "přespolní" piva Aldaris a Užavas, ale svůj sortiment obohacuje o tři piva z vlastního pivovaru, jehož technologii nakoupilo koncem 90. let u rakouské firmy Salm.


Lido vaří své speciály v "alus pagrabs" neboli pivnici v suterénu restaurace.

Tmavé pivo, Lido tumšais, je poněkud "připálené", pryskyřičné, ale další zástupce v sortimentu, Medalus neboli medové pivo, už poskytuje trochu povyražení, alespoň při zvědavém převalování po jazyku a přemítání, zda je tam med cítit nebo ne. A opět je tu stěžejní produkt, jakási ukotvená záruka, a tou je světlý ležák Lido Special. I když z něho můžete míst pocit zanedbanějšího a ušmudlanějšího brášky výtečného ležáku z Pivovarského domu v pražské Ječné ulici, je schopný vám udělat radost. Zvlášť když jím zapíjíte právě onen výtečný gáblík, který Lido ve všech svých provozovnách nabízí. Základní princip "fast-foodů" rozvíjí do nečekané škály kulinářských lákadel. Hladový tu sáhne po dočervena opečených kuřecích nebo vepřových špízech a k nim si nechá naložit brambory na několikerý způsob, koho honí mlsná, nerozhodně postává před stoly s mísami slaných, kyselých, pečených a uzených ryb či rybích závitků, talíři plnými sýrů, uzenin, zeleniny a ovoce.


V rižských restauracích lotyšského řetězce Lido lehce zapomenete, že jde vlastně o provozovny sítě rychlého občerstvení.

Lido ale není jediným podnikem, které chtějí návštěvníka "dostat" na šikovně sestavenou a vyváženou kolekci jídla na jedné straně a nápojů včetně piva na druhé straně. Za všechny ostatní je možné jmenovat Alus Arsenála neboli Pivní zbrojnici nedaleko Rižského hradu, sídla prezidentů. Kdo se nechce nechat při jídle a pití vyrušovat "živou" hudbou a zpěvem, ať si do arzenálu vyrazí v poledne nebo odpoledne. V restauraci nabízejí kromě rafinovaných pokrmů na pivě i bez piva také jídla domácí lidové kuchyně. A navíc čtyři točená lotyšská piva a šestnáct lahvových včetně Starobrna, Staropramene, Budvaru a Krušovic.

Pivo neboli alus se v Rize pije ponejvíce v pohostinných podnicích zvaných kafejníca (čti kafejnýca). Interiérem i atmosférou se kafejníce mezi sebou různí, některé se svým charakterem blíží našim restauracím a hospodám, v jiných dýchá spíše kavárenská nálada. Jedno mají ale společné: zvou na kávu, točené pivo, sladké i slané zákusky, teplé pokrmy mezinárodní i lotyšské kuchyně. Mnohé otvírají ráno a bez problémů naplní touhu po konejšivém kakau, housce a koláči. A kdo stráví oslavou vítězství svých hokejistů větší část noci, uvítá už časně dopoledne "vyprošťováka" a něco adekvátního na zub. Lotyši, kteří pivo považují po staletí za svůj národní nápoj, si k němu umějí připravit i chutné zakousnutí. Tak třeba tradice topinek s česnekem je v lotyšských pivnicích stále živá a prohloupí i ten, kdo si ke světlému či černému pivu nedá místní specialitu, šedý hrách s kousky masité uzené slaniny a cibulkou. Mnohde k misce s touto dobrotou servírují sklenici kefíru, a vědí proč. Nevracejte ho, vaše obavy z neblahého účinku jsou liché.

Riga je vůbec po stránce ukojení hladu či vyhovění rozmarné chuti přívětivým místem. Turista by měl vyslyšet zkušenost místních a spolu s nimi se v krátké ulici Kalku iela v jídelně XL Pelmeni postavit do rychle postupující fronty na taštičky z nudlového těsta. Strávník si sám nabírá dle síly hladu a momentální chuti pelmeně se slepičím, hovězím, jehněčím či uzeným masem, pečené pelmeně se sýrem nebo vegetariánské se zeleninou. Pozoruhodná je i otvírací doba – 09:00 až 04:00, tedy celých 19 hodin. A co k pelmeňům nabízejí u pípy? "Největší" Aldaris a nejlepší Térvetes. Vyberte si!  

Autor: Zdeněk Matoušek 


www.svetpiva.cz , 10.05.2006